Dolinečka - Historie

O vzniku souboru Dolinečka se tradují dvě varianty
  1. Paní učitelka Stuchlíková byla pověřena, aby posbírala několik dětí za školy a vzala je na vystoupení souboru Dolina. Od té doby s nimi pak pracovala jako se souborem Dolinečka.
  2. Ze zdroje pana profesora Slováčka víme, že prvním souborem při ZŠ byl Školní soubor písní a tanců, který vedla paní učitelka Marie Slováčková od roku 1952 až do roku 1968. Od roku 1956, kdy vznikl soubor Dolina, si tato skupinka začala říkat Dolinečka, ale stále to byl zájmový kroužek působící pod Základní školou ve Starém Městě. Mezi první členky patří i Věra Šprňová.

Založení Dolinečky ve vzpomínkách paní učitelky Ludmily Stuchlíkové

Dětský národopisný soubor Dolinečka vlastně jak „Dolinečka“ nevznikl, ale byl tím názvem nenadále pojmenován.

Původně to byl třídní kolektiv mých žáků 3. třídy, který jsme si založili, když jsem byla v roce 1963 přeložena ze ZDŠ Babice na staroměstskou školu. Ve třídě bylo přes třicet žáků a velice brzy jsem se s nimi sžila, protože to byla opravdu třída vzorná a děti byly milé.

Hlavně nás sblížilo to, že jsme velice rádi zpívali. Před vyučováním, v tělocviku, na výletech a na vycházkách, dokonce i u táborových ohníčků. A tak když potom byly různé školní i veřejné oslavy, docela samozřejmě jsme nacvičovali písně a tance – jaké jiné, než naše slovácké. Účinkovali jsme také na vítání nových občánků, na ONV při schůzích a při oslavách Dne učitelů. A dělali jsme to rádi a nelitovali jsme ani času ani práce.

A tak když v roce (myslím)1965 byla staroměstská Dolina s cimbálovou muzikou, vedenou Jendou Slováčkem, pozvána na „chmelovou dočesnou“ do Žatce, vzali nás sebou. Navštívili jsme Prahu a Lidice a nakonec jsme se zúčastnili slavnostního vystoupení v Žatci. A tehdy nás Jenda Slováček uvedl slovy: „Teď vystoupí naše Dolinečka, která bude pokračovat v naší slovácké národopisné činnosti.“ A to bylo poprvé, kdy zaznělo „Dolinečka“ jako název našeho dětského souboru.

Pak jsme několikrát vystupovali na Kopaničářských slavnostech v Hrozenkově, chlapci dokonce (to už byli v 6. třídě) chodili v masopustě „po škarkách“ pod dohledem těch nejspolehlivějších spolužaček, ke svým nejbližším příbuzným a co vykoledovali, přinesli ke mně domů a ve škole jsme to pak rozdělili celé třídě. Byly to pěkné časy! Měli jsme se rádi a bylo nám dobře.

V roce 1968 v červnu jsme byli vyslání paní Haluzovou – vedoucí slováckých souborů – účinkovat do Strážnice – ještě mám doma diplom. Pak už tyto starší děti převzaly na druhém stupni jiné paní učitelky a já jsem měla Dolinečku 2 od 2. až do 5. třídy. A znovu tance a zpěvy, vynášení Smrtky – Mořeny. Až do té doby, kdy jsem byla přeložena do Zlechova, protože jsem se už chystala do důchodu. A tak naše Dolinečka žije novým, daleko intenzivnějším životem pod vedením mladých, šikovných a zanícených staroměstských děvčic a chlapců a je stále lepší a lepší a je známa široko daleko – i za hranicemi naší vlasti.

Mám z toho velikou radost a přeji jí hodně štěstí!


Hlavní menu